První zoubek

31. března 2016 v 22:45 |  Jeníček
Minulý týden, krátce před Velikonocema (maminka si to zapomněla napsat, ale tuším, že to bylo prostě někdy kolem 20. března - tedy akorát na mé sedmiměsíční narozeniny) mi vyrostl PRVNÍ ZOUBEK...Objevila ho maminka a po pár dnech zjistila, že se mi neklube zoubek jeden, ale rovnou dva...prostě nejsem žádný troškař..sice si rád počkám, ale pak to rozjedu hned ve velkém...s pohybem to u mě zatím také vázlo, ale hned jak jsem objevil že se dokážu převalit, tak válím sudy o sto šest a už si začínám pod bříško strkat kolínka...možná vynechám plazení, abych si moc neošoupal pupík a začnu rovnou na čtyřech...:-))
 

Poklad

31. března 2016 v 22:37 |  Společné zážitky - blog
Barunka miluje stopovačky s pokladem. Je hodně vynalézavá a jak už jsem o Barunce psala, tak miluje sladkosti...Když vidí, že už jí opravdu žádnou sladkost nedovolím, tak vymyslí, že pro Alenku připraví stopovačku s pokladem - jako poklad je vždy nějaký bonbónek, na který se těší nejvíc a je to záměr, proč stopovačku připravuje...Dnes si sama nachystala mapu pokladu (něco načárala na papír a schovala v pokojíku)...Mě pak poslala, ať schovám čokoládového zajíce z Velikonoc a bonbóny nahoru...Sama se bála, aby po cestě nepotkala mravence, trochu se nám teď doma rojí a Barunka se jich hrozně štítí...Když Alenka dorazila ze školy, tak se vydaly poklad hledat...Barunka Alence napovídala, kde je mapa...použila osvědčené přihořívá, hoří..ale krásně to zkomolila..Alenka hledala a Barunka jí doprovázela střídavě výkřiky : "PIŠOVÍVÁ, STUDENO, PÍŠOVÍVÁ, STUDENO"..Alenku dokonale zmátla, protože "PIŠOVÍVALO" tam, kde vlastně vůbec přihořívat nemělo..ale nakonec se mapa i poklad našel, zajíce jsem zatím uhájila, ale bonbonky skončily v bříškách...

Rýmování

31. března 2016 v 21:59 |  Společné zážitky - blog
Ve středu jsme se v autě cestou na gymnastiku bavily tím, že jsme s Alenkou vymýšlely různé rýmy...Nakonec vznikla poměrně dlouhá básnička, která docela hezky shrnuje v krátkosti, co se u nás děje:

Princeznička Barunka,
co jí zdobí korunka.
Svačina jí chutná,
někdy bývá smutná.

Alenka, co umí stojku,
nepřinesla nikdy trojku.
Agamu si přála,
na kolbišti cválá.

Malý brouček Jeníček,
pusinku jak měsíček.
Celý den si sudy válí,
zoubky se mu prořezaly.

Dvě holčičky, klouček,
dětí máme hlouček.
Je to sranda velká,
jak mateřská školka.


 


Nejlepší tatínek

15. března 2016 v 22:39 |  Alenka - blog
Alenka a tatínek mají nově dva společné koníčky...
V lednu si na teraburze v Praze nakoupili Agamu vousatou...Alenka už od malička miluje ještěrky, chytá je na zahradě a mít svojí vlastní ochočenou ještěrku doma, která navíc vypadá trochu jako drak, byl pro ní jako splněný sen...Pečlivě se o agamu starají, koupají jí ve vaně, krmí cvrčkama a společně jí vyrobili umělou skálu v teráriu. Alenku to moc bavilo a chtěla to vše s tatínkem v dílně připravovat, tak mám z jejich nového koníčka radost i přesto, že cvrčků se trochu štítím a agamu raději pozoruji jen z dálky...

Druhý společný koníček je létání. Tatínek už nějaký čas létá s modely letadel, ale na Silvestra vymyslel pro děti zábavu v podobě malých házecích letadélek...Všechny děti - Rudenské, Vídeňské i ty naše to bavilo, ale Alenka s tatínkem došli ještě dál a po Novém roce proměnili společně Alenky házedlo ve skutečný motorový létací stroj na dálkové ovládání. Nevěřila jsem, že to dokáží, ale seděli tu několik večerů jako dva modeláři a letadlo má už za sebou několik úspěšných startů. Když práci dokončili a tatínek se na mě trochu omluvně díval, jestli mi to nevadí, když takhle blbnou, tak jsem se jen usmála a řekla mu, že myslím, že na tohla Alenka nikdy nezapomene...že jí tatínek slíbil vyrobit opravdické letadlo a svůj slib dodržel....pro mě něco jako slíbit dítěti hodinky s vodotryskem :-)))...a právě takové zdánlivé maličkosti se zaryjí do paměti a z obyčejného tatínka dělají toho nejlepšího tatínka na světě :-))

Jeníček - půl roku

15. března 2016 v 22:19 |  Jeníček
Tak už mám za sebou první půl rok života. Měřím 71 cm a maminka říká, že budu asi největší z rodiny. Už jsem předčil podle zápisků v deníčku obě své ségry, které měly v půl roce o pár cenťáků míň a to je přitom Alenka opravdu čára...No myslím, že budu kluk jako buk. Jsem stále moc hodné miminko, hodně se usmívám, moc nepláču. Umím se sám uhoupat v kočárku (to znamená, že často mě maminka jen vyloží do kočárku ven za dveře a já tam zabalený v kombinéze krásně usnu)....Zlobení si vybírám hlavně v noci, kdy číhám, až půjde maminka spát a hned se k ní nastěhuju do postele a začnou hody...V noci se ze mě prostě stává vykrádač ledničky a baštím, co to jde...Tak si mě maminka jen přendavá ze strany na stranu a spí i mezitím, co já hoduji...Paní doktorka si myslela, že to bude hladem, tak už mi předepsala mrkvičky o měsíc dřív, ale to mi teda ze začátku moc nejelo...Maminka říká, že jsem taková malá konzervička a nemám moc rád změny, tak jsem si na lžičku a mrkvičku docela dlouho zvykal...Teď už toho sním po lžičce docela dost, ale běda, jak mi maminka nachystá něco nového...to se s tím zas peru a je to všude jen né v puse. Jinak už umím krásně pozorovat hračky a dávám si je z ručky do ručky...a samozřejmě také do pusy...maminka mě vždy pozoruje a směje se, když vidí, jak ruku s hračkou otáčím na všechny strany a prohlížím si správný úchop a pak pozoruji, co se stane, když otevřu dlaň a hračka upadne...a jaké je to překvapení, když se mi něco - třeba kus papíru přilepí do ručičky a zůstane tam i když dám prstíčky úplně od sebe....Jinak jsem dost pohodář a nikam se moc nehrnu...Sestřenička Mariánka už skorem chodí a já jsem se krátce po mých půlročních narozeniních začal pozvolna převalovat na bříško..Ale jde mi to hezky, dělám to elegantně...žádné zatím moc velké valisudy...pěkně s rozmyslem, není kam spěchat...Jinak miluji koupání ve vaně. To mě opravdu baví a kopu ve vodě tak rychle nožičkama, že zacákám vždy zeď i maminku. A ve vaně se dost často i hlasitě směju...rozesmát se umím velice snadno, baví mě maminka, tatínek i moje sestřičky...hezky se o mě všichni starají a zatím jsem takový malý mazánek a miláček...uvidíme, jak dlouho to vydrží, až rozbiji kopačákem první okno, myslím, že bude rázem po mazánkovi :-)))

Vlčí pedikůra

18. února 2016 v 22:09 |  Barunka
Dnes jsem kojila Jeníčka a Baru byla protivná, že si jí nevšímáme...tak jsem jí navrhla, ať mi zatím namaže nohy olejem..to jí nadchlo a začala s důkladnou pedikůrou...po namazání si namočila hadr a začla mi dělat na nohy zábaly...
"Mami musíš si nošičky chovat (SCHOVAT), aby na ně nezaútočil VLK..."
"Mami pozol na vlka, ty jsi jako Kalkulka a Jeníček ten je KALKUL :-))"

Náušnice

19. ledna 2016 v 22:44 |  Alenka
Alenka už téměř dva roky mluví o tom, že by si přála píchnout ouška, aby mohla nosit opravdové náušnice..Ale pořád se nedokázala odhodloat a měla obavy, že zákrok bude bolestivý...Několikrát už byla krůček od toho, že zavoláme paní doktorce, ale vždy si to rozmyslela...Nyní jí v jejím odhodlání podpořila kamarádka Valinka, která už ouška píchnuté má a Alenka se rozhodla. Od Ježíška dostala do oušek zlaté čtyřlístky a dnes jsme vyrazili na nastřelení. Alenka byla statečná, ani necukla a celou dobu se povzbuzovala tím, že když vydržela stříhání bradavic, tak tohle je proti tomu maličkost :-))..Tak máme sedmiletou slečnu s náušničkama.

Kočoláda

19. ledna 2016 v 22:39 |  Barunka
Barunce brzy budou tři roky, už krásně mluví ve větách i souvětích, ale některá delší slova roztomile komolí.
Např. Nasalus je dinosaurus...dnes roztomile udělala z vitamínů adamínky. Ale nejúžasnější slovíčko je její kočoláda (čokoláda), kterou zbožňuje...Obecně sladkosti musíme před Barunkou dost schovávat a každý bonbón jí dlouze vymlouvat. Dost brzy jsme jí naučili žvýkat žvýkačky se zdůvodněním, že ty jí alespoň déle vydrží...gumové medvídky a karamelky byla schopná polykat celé...Když se před Vánoci objevily v obchodech čokoládové figurky Čertů a Mikulášů, Barunka je mlsně obdivovala v regálech..ale je to vzorná holčička, při nakupování se snadno nechá "opít rohlíkem", spokojeně si ho žvejká ve vozíčku, je ráda, že je v oblíbeném "KÁMU" a na sladkosti se jí stačí jen dívat...tak občas dovolíme i něco navíc...Vysvětlila jsem Barunce, že ty čokoládové figurky nosí Mikuláš..ona si to nějak poplatla a když jsme pak psali dopis Ježíškovi, tak Alenka si napsala lyže a kolo a Barunka si přála KOČOLÁDU :-))

Jedna záchodová

19. ledna 2016 v 22:30 |  Barunka
Barunka už chodí na sáchod (záchod) jako velká holka...zrovna když potřebuje kakat, tak je obsazeno..
Radím jí, ať jde na záchod nahoru.
"Mami, tam je tma, já se bojím"
"Barunko běž, ať se nepokakáš."
"Mami neboj, já počkám, já to vydžim..budu skákat"

Jeníček - jak jsem se narodil

12. listopadu 2015 v 22:00 |  Jeníček
Měl jsem se narodit až začátkem září, ale protože už teď vím, že budu po dědovi a mamince velkej kluk, tak jsem nechtěl jít do školy o rok dýl jako Alenka a pospíšil jsem si a narodil jsem se jako LEV už 21. srpna...teda skorem o 14 dní dřív. Bylo to napínavé, s maminkou jsem jel nakonec do porodnice se Sirénou a když tatínek oznamoval, že jsem na světě, tak mu to skorem nikdo nevěřil...V porodnici jsem se moc neohřál a už nás posílali domů i přes to, že maminka měla stejně jako s Alenkou rozříznuté bříško a nemohla se ani otočit na posteli...Do porodnice mě přijel vyzvednout tatínek i obě sestřičky a byla to láska na první pohled...Moje ségry jsou do mě opravdu zamilované, hlavně Alenka, tu mám skorem jako druhou maminku...umí mě přebalit i utěšit, když pláču, povídá si se mnou a moc rád se u ní chovám..Barunka mě ráda pusinkuje a mačká, ale je ještě malinká, tak jí musí maminka trochu hlídat, aby mě neublížila...Jinak jsem moc šikovnej klučík, hezky spinkám, hezky papám a krásně rostu...za chvíli mi budou 3 měsíce a už krásně pasu hříbátka a dokonce už jsem i naočkovanej...to očkování jsem trochu oplakal, ale víc ho oplakala moje sestřička Alenka, která na mě raději čekala v čekárně, protože to píchání nemohla vidět, ale když mě slyšela, jak pláču, tak plakala se mnou..je to prostě moje ochránkyně.

Můj recept na štěstí - aneb vše není tak, jak to vypadá

12. listopadu 2015 v 0:02 |  Společné zážitky - blog
Dnes něco pro zamyšlení....Poslední dobou se mi stále častěji stává, jak se lidé kolem mě podivují, někteří trošku i závistivě, jak je to možné, že jsou všechny naše děti tak hodné....A mohu říci...opravdu naše děti jsou hodné....občas se vztekají, vše jim musím říkat několikrát a umí se rozzívit, někdy brečí kvůli blbostem...ale většinou jsou to naše milá, usměvavá, spokojená a citlivá zlatíčka....
A já myslím, že to není jen samo sebou, že to bylo takhle někým zhůry nastaveno, ale že je to prostě přístupem...

A tak tu dnes mám dvě modelové situace:

SITUACE 1
Máme ještě 10 minut čas před odchodem pro Alenku do školy...Barunka chce dokoukat pohádku a Jeníček sleduje kolotoč v postýlce a já rychle vymýšlím, co bych ještě mohla stihnout..Napadne mě, že převleču postele v ložnici a tajně a vytratím do patra...za chvilku slyším cupitání Barunky..."MAMI, ČO TO TADY DĚLÁŠ?

Jak zareaguji?
A) Začnu být nervózní, že nestihnu, co jsem chtěla a tak Barunce vyhubuji, že chodí sama po schodech a že nemám čas že se přece chtěla dívat na pohádku a odvedu jí pryč...
B) V duchu si řeknu, že jsem vlastně ani původně postele převlékat nechtěla a že je úplně jedno, jestli to dodělám teď nebo až večer a tak se usměju a odpovím na otázku.

Vybírám si možnost B, Barunka je ráda, že může zůstat v ložnici se mnou a začně se přehrabovat v koších s vypraným prádlem..s radostí vytáhne svoje oblíbené růžové tričko s jahůdkou a dotazuje se, jestli si ho může obléknout...

Jak zareaguji?
A) Mohu se naštvat, že se rochá v koších a rozhází věci a že se chce převlékat do trička, když už musíme za chvíli jít a tričko je navíc nevyžehlené..
B) Mohu nad rozházeným košem mávnout rukou, nevyžehlené tričko není pod bundou stejně vidět a když jí to udělá radost, tak si alespoň potrénuje samostatné převlékání...

Opět volím možnost B...

Barunka se rozzáří a s nadšením, které mě dojme odpoví: "DEKUJU MAMI!!!"

Pak si začne soustředěně oblékat tričko, já v klidu dopřevléknu postele a včas odejdeme do školy pro Alenku..

SITUACE 2
Jeníček i Barunka mají kritické ráno...Oba chtějí chovat a pláčou...Chovám Jeníčka a chce se mi hrozně čůrat...Barunka pláče a věší se mi na nohu...

Jak zareaguji?
A) Ztrácím nervy, vztekle napomenu Barču, že teď jí nemohu chovat, Jeníčka pokládám do postýlky a utíkám na záchod...
B) Pokládám Jeníčka do postýlky, letím na záchod a Barunku si beru s sebou.

Opět volím možnost B, Barunka už je těžká a chovat jí stejně musím v sedě, tak proč nezabít 2 mouchy jednou ranou? :-)) Posadím si jí na klín, přes zavřené dveře a zapnutý větrák neslyšíme plačícího Jeníčka a tak si s Barunkou v klidu vyměníme pár pohlazení, pusinek a něco jí šeptám do ouška...Barunka se rychle rozveselí, já splachuji a odcházím opět chovat Jeníčka...Barunka utíká do pokojíčka za Alenkou...

SITUACE 3
Jedeme navštívit babi do Plzně. Jeníček má bolobřich a po dlouhém přehazování mezi babi a mnou mi konečně uklimbne na klíně...Barunka je rozespalá a chce se stydět...Chytí se mi za nohu, obličej zabořený do mého břicha a nemluví.

Jak zareaguji?
A) Mohu se snažit po dobrém nebo po zlém Barunku přesvědčit, že jsme přijeli za babi a že si s ní má povídat a nestydět se.
B) Barunky si nevšímám, nechám jí přilepenou na mém břiše, hladím jí po vlasech a s babi si mezitím povídám já.

Opět volím variantu B. To ticho si přeci nenechám zkazit...Krátký čas, kdy mi nikdo neskáče do řeči a nikdo nebrečí je hodně vzácné a tak si s babi mám příležitost popovídat o věcech, které děti nebaví...Barunku za chvíli stydění přejde a připojí se k nám svým štěbetavým hláskem...

Asi už si sami domyslíte, jak by vše dopadlo, pokud bych v uvedených situacích volila variantu A....Já ani děti by s výsledkem nebyly spokojené a byl by z toho řev a vztek na obou stranách...A takových situací zažíváme každý den desítky, každý měsíc stovky a každý rok tisíce...Neříkám, že nemám dny, kdy jsem unavená a vyčerpaná a tak sáhnu po variantě A..ale většinou zjistím, že to nikam nevede...Ani neříkám, že své děti nechávám dělat, co chtějí...Když jde do tuhého, tak na Barunku zakřičím nebo jí i plácnu, na Alenku už většinou stačí se přísně podívat...Pokud své děti budu ale pravidelně odstrkovat, křik bude na denním pořádku a já budu stále nervózní, že nic nestíhám, budou z nich vystresované uječené uzlíčky...Každé dítě se dokáže vztekat, dokáží to i moje děti a dokáží to opravdu skvěle...ale když vidí, že já zůstávám v klidu, tak k tomu nemají tak často důvod...:-)))

Lepidlo

15. října 2015 v 21:19 |  Společné zážitky - blog
V dnešní době je obtížné podporovat v dětech skromnost, když mají vše, hraček plné pokojíčky, sladkostí plné skříně...přesto se snažíme a snad se nám to i daří. Alence hodně vysvětluji, kolik co stojí, nic nekupuji jen tak a každá maličkost, kterou holky dostanou je po důkladném zvážení a rozmluvě...Nedávno, když jsem byla nakoupit s Barčou, vzpomněla jsem si, že holkám došlo lepidlo...Když ho Barunka zahlédla ve vozíku, rozzářila se a na celý krám začla vykřikovat...JÉEEE MAMI EPIDLO, MAMI DEKUJEME!!!....Když dorazila ze školy Alenka, Barunka jí lepidlo hned předváděla...a Alenka začla stejně jásat..Jééé mami, ty jsi nám koupila lepidlo, Ty jsi hodná....Druhý den ráno ještě před cestou do školy už byly zasedlé u stolu a spokojeně si něco zalepovaly...Naše skromné kočičky :-)))

3. miminko

28. května 2015 v 21:57 |  Jeníček
Již brzy k nám do rodiny přibude další v pořadí již třetí miminko. Tentokrát to bylo pro všechny trochu nečekané a já se obávala, jak novinku přijmou holky. Zdálo se mi, že Alenka má ještě v živé paměti miminčí pláč a že už je ráda, že je Barča větší...ale Alenka se na miminko moc těší, o vše se zajímá, hladí mi bříško, chce se mnou chodit na kontroly a moc ráda by asistovala i u porodu a nedokáže pochopit, že to děti nemohou. Barunka mi ráda hladí bříško a občas ho chce otevřít a na miminko se podívat. Když jsme se dozvěděli, že to bude chlapeček, Alenka byla trochu zaražená, přála si druhou sestřičku, ale teď už se začala na Jeníčka těšit. Přestože Alenka si přála raději Davídka, tak naši volbu jméne přijale bez protestů. Připravujeme se jak můžeme. Holky už skorem 2 měsíce spinkají samy v pokojíčku a jde jim to báječně. Jsou to naše šikulky. Tak budeš mít Jeníčku připravenou ložnici u rodičů jen pro sebe. Tak ještě tři měsíce a začne nám kolotoč :-))

Ségry, jak se patří

4. března 2015 v 21:40 |  Společné zážitky - blog
Poslední dobou mi Alenka s Barunkou dělají radost, jak se hezky sžily a nedají na sebe dopustit. Barunka na Alence přímo visí a z Alenky se stala její velká opatrovnice. Samozřejmě mají slabé chvilky, kdy se perou, křičí na sebe a mají se plné zuby. Ale to by asi nebylo normální, kdyby to občas nenastalo.

Nedávno, když jsem třeba jela s dětma sama do Prahy, byla jsem unavená a Baru měla špatnou náladu a pořád kňourala, bečela, vztekala se a nevěděla co chce...Já už to nemohla vydržet, tak jsem si ulevila a zařvala na ní: " Barunko, buď už prosím Tě zticha!!!" Alenka mě zezadu suše napomenula :" Mami, ale takhle jí teda opravdu neuklidníš." a vzala Barunky uklidňování do svých rukou a za krátký čas byl v autě opravdu klid.

Nebo když se Barunka odřela na zahradě, zatímco já uklízela po zimě hromádky po našich dvou psech, tak mě Alenka napomenula: " Mami, ty si tady klidně uklízíš hovínka a podívej se, jaké ma Barunka zranění!! " (Měla malou odřeninu na prstě, ale s Ájou to obě prožívaly.)

Když Barunka slavila své druhé narozeniny, tak Alenka ráno tajně vstala dříve než celá rodina a vyrobila jí svůj vlastní piškotový dort, aby ho Barunka před oslavou neviděla. Pak jí vyrobila několik dárků, ale také jí dala pěknou čočku, když Barunka její dárky mezi ostatními hračkami dostatečně neocenila a odhodila je po chvilce na zem. To byla pak Alenka nekompromisni: " Mami podívej se, co Barunka udělala s mým dárkem! Ona ho normálně klidně zahodila na zem. To se přece nedělá", uraženě se rozčilovala. :-))

Barunka - 2 roky

4. března 2015 v 21:28 |  Barunka
Barunka oslavila své druhé narozeniny. Protože už je to velká holka, která se sama umí vyjádřit a říci, co chce, tak už o ní nebudu psát jako o miminku v první osobě.
Narozeniny slavila na dvakrát, dárků dostala spousty, vedly hlavně různé dárečky s prasátkem Peppou, protože je to její nejoblíbenější pohádka. A co už Baruka jako dvouročka zvládne a dokáže?

- umí kotrmelec
- umí běhat, skákat a cválat jako koník
- ráda tančí, nejraději má pásla ovečky, mazurku a kolo kolo mlýnský
- umí se docela vztekat, když se jí něco nelíbí, tak to dá důrazně najevo
- jezdí na odrážedle a na koloběžce
- umí sé svlékat - to dělá velmi ráda a když jí to chytne, tak běhá po bytě každou chvíli nahatá a raduje se
- s trochou pomoci si dokáže obléct pyžámko
- ráda se s Alenkou sprchuje a koupe, vodu miluje stejně jako Alenka
- krásně se sama naučila chodit na nočníček, nemá ráda, když jí při tom někdo asistuje, prostě nočník si sama vybere, donese, sama si stáhne gaťky a vykoná potřebu...bohužel někdy se v nestřežené chvíli i sama utírá a sama nočník chodí vylévat.
- už zná spoustu slov a říká i krátké věty, ale slova dost komolí, tak jí občas není úplně rozumět...nejčastějí někoho hledá..."E JE TÁTA?" (Kde je táta?) "Ája kolka, Bauka kaky kolka" fňuká každé ráno (znamená, to, že Alenka je ve školce a Barunka chce taky do školky.). Barunka má prostě ráda celou rodinu pohromadě a těžce snáší, když stále někdo někam odchází.
- Alenka je teď Barunky velký vzor a úplně ve všem jí napodobuje a také jí mnohem více poslouchá než rodiče. S Alenkou už si dokáží krásně hrát, když jim to oběma sedne.

Krátce po druhých narozeninách jsme ukončili kojení. Bylo to trochu s pláčem, ale Barunka to dost rychle pochopila a večer si teď ochotně dává mlíčko do flaštičky. Je už to velká holka.

Advent a Vánoce

4. března 2015 v 21:11 |  Společné zážitky - blog
Čekání na Ježíška bylo letos důkladné. Děti plynule po prodělané salmonelóze marodily až do Vánoc a tak bylo spousta času na různé tvoření, pečení, psaní dopisů a těšení se. Alenka nezklamala a opět poctivě napsala dopisy Ježíškovi za celou rodinu. Variant svých dopisů měla několik a nakonec se v ní projevila skromná holčička a napsala si jen o tři dárky...komentovala to slovy, že Ježíšek nenosí dárky přece jen jí, tak aby to zvládnul. Pod stromečkem nakonec bylo více dárků než v dopisech, velký úspěch slavilo auto na ovládání a také aktovka do školy. Barunku nejvíce bavilo rozbalování, tak jsme před ní museli dárky skrývat, aby nevybalila balíčky celé rodině. Byla to letos prostě rozbalovací smršť. Stromeček nám pak stál v obýváku skorem až do jara, protože děti se s ním odmítaly rozloučit. Barunka uklízení stromečku a hlavně světýlek dokonce oplakala. U cukroví mě letos asistovaly obě děti, moc je to bavilo, těsto létalo všude, ale nakonec jsme cukroví měly tak výborné, že se nedočkalo skorem ani Silvestra...Premiérově jsme se letos pustily s Alenkou i do poctivé domácí vánočky a pro velký úspěch jsme jí upekly ještě jednou a ještě lepší, protože prostě byla jako od babičky Fišerů. Silvestra jsme slavili s Iblíčkama v Tlučné, odpoledne jsme zajeli na koulovačku na chalupu. Zdenda vyzkoušel na chalupě svůj vánoční dárek - letadlo na ovládání a asi po pár minutách letu měla havárii. Ale bylo to lepší než premiérový pokus mezi svátky, protože to let trval jen pár sekund. S Alenkou teď mají nového koníčka a už jim to začíná jít mnohem lépe. Krom letadla létají i helikoptérou a letadlo už má i jméno a vlastní nástřik.

Držka obecná

8. listopadu 2014 v 0:37 |  Společné zážitky - blog
Již měsíc bojujeme se salmonelózou..Dětičky jsou statečné, drží poctivě dietu a perou se s tím..ale jejich tělíčka jsou oslabená a tak Barunku kromě průjmu trápilo ještě ouško, zoubky a aftíky...
Pak holky přepadla nějaká střevní viroza..Barunka měla horečku a průjem, Alenka teplotu se zvracením...

Chovám Barunku na klíně a ona pořád kňourá..

Říkám Alence:
Alenko, to je ale Kňoura obecná, viď?
To jo mami..já jsem zas Držka obecná..
Držka a proč?
Protože pořád zadržuju dech, abych se nepoblinkala...
:-))

Náušnice až do hrobu

8. listopadu 2014 v 0:33 |  Alenka - blog
Alenka již dlouho přemýšlí o tom, že si nechá píchnout ouška. Moc by si přála náušnice, ale zatím sbírá odvahu. Už párkrát byla téměř rozhodnutá, ale pak si to zas rozmyslela...

Dnes se mi v autě ptala...Maminko a ty dírky na náušnice už v ouškách zůstanou navždy?
Ano Alenko.
A to jako i v nebíčku?
Usmívám se.
Mami, až umřeš, tak já Ti udělám hrobeček.
Dobře Alenko.
Ale v tý bundě asi ne, viď?
Cože? V jaký bundě?
No že do hrobečku nepůjdeš přece v týhle bundě!!!

Ošklivé slovo

27. října 2014 v 23:29 |  Alenka - blog
Dnes mi Alenka v posteli šeptala:

"Mami, když se na mě tatínek zlobí, tak ho nemám ráda."
"Alenko to neznamená, že ho nemáš ráda, jen jsi v tu chvíli na něj naštvaná! Když se na Tebe zlobím já, tak si na mě taky naštvaná, že jo."
"To jo mami."
"Mami víš já má takové tajemství."
"A jaké tajemství Alenko?"
"Já ti to nemůžu říct, to je hrozně ošklivé slovo. Já si ho vždycky myslím, když se na mě zlobíte."
Trochu se vylekám, co to bude.

"Alenko, tak mi to řekni, neboj se."
"No já když se na mě zlobíte, tak Vám vždycky v duchu říkám Mamuno a Tatuno."

Zaškubě mě koutek.
"Alenko, ale to není přece nic tak hrozného."

"Ale je, to je jako když se zlobím na Barču, tak jí říkám Baruno a to je přeci ošklivé.."

Barunka - 20 měsíců

19. října 2014 v 22:42 |  Barunka
Barunka začíná opravdu rozvazovat také už má svojí hlavu a už to není ten truhlíček, co se nechá vše líbit. Spoustu věcí už umí říct, ale chvíli trvá, než člověk porozumí. Mluví již i v krátkých větách...např. žaluje: Ája tyty (Alenka se na mě zlobí) nebo Ája putý? a nasadí prosebný výraz...to když chce, aby jí Alenka něco půjčila...krásné slovo je např. OLÍK (rohlík) nabo OGI (Ondra) a KAKA (Rozárka). Když si chce hrát, tak zahlásí MAMI PIPI (znamená asi mami pojď), vede mě za ruku do pokojíčku a pak přikáže MAMI ŽAŽI (znamená zavřít dveře, abychom měli na hraní klid)...Přinese panenku a poručí MAMI OBI..(Mami oblíkni panenku). Její oblíbené zvířátko je teď kočička. Říká jí NAMN NAMN...(asi to znamená mňau mňau) a všude, kde kočičku vidí, tak nadšeně hlásí...zbožňuje svojí novou osušku s kočičkama, kterou dostala od nýřanský babi a také knížku o kočičce. Když si sedmeme, že budeme kreslit, tak hned zahlásí NAMN NAMN a chce, abych jí nakreslila kočičku a pak chce hned nakreslit ATÓ (auto). Krásně teď rozezná lidi v rodině a na fotkách identifikuje všechny babičky a dědečky. Lidé jí teď hodně zajímají a má radost, když může trávit čas i s někým jiným než jen s maminkou. Také se teď velice opičí po Alence. Napodobuje a chce dělat vše jako Alenka, bohužel trochu ztrácí soudnost, co může zvládnout. Chce chodit po obrubníkách stejně jako Alenka a hlavně nechce, abych jí držela za ruku...chce skákat do vody ze stupínku asi taky šipku a vůbec jí nevadí, že neumí plavat, chce jezdit na tobogánu, chce stříhat nůžkami, když stříhá Alenka, chce se sama houpat na houpačce bez opěrátka, krásně napodobuje, jak se Alenka zaklání a předklání, když se chce rozhoupat a hlavně nesnáší, když jí u toho zachraňuji, chce proskakovat obručí a dělat kotouly na matraci, chce skákat přes švihadlo, chce trénovat rozštěp a výmyk na hrazdě a spoustu dalších gymnastických cviků. Prostě Alenka je její velký vzor a já jen lítám a chytám Barunku, abych zabránila úrazu i když né vždy se mi to podaří a tak nám pořád někde rostou nějaké boule.

Kam dál